Jet do Bratislavy budovat pobočku byla ode mě spíš drzost, ale vyšlo to...

Jet do Bratislavy budovat pobočku byla ode mě spíš drzost, ale vyšlo to...

„Když se ohlédnu za tím téměř čtvrtstoletím budování naší firmy, bylo to nádherné dobrodružství,“ tak trochu nostalgicky zavzpomínal Roman Macko na to, jak stavěli slovenskou pobočku LIKO-Su úplně od nuly.

„Na začátku bylo lepší spíš nemluvit o tom, že jsme česká firma se sídlem ve Slavkově u Brna. A pochlubit se projekty, které se povedly v česku, bylo spíš kontraproduktivní. Dnes je to právě naopak. Silná česká značka a zázemí výrobní a stavební firmy nám často otevírají dveře. A jsem rád, že se vztahy z tohoto pohledu stabilizovaly i pro slovenské firmy u nás,“ dodává jednatel LIKO-S Slovensko Roman Macko.

 

V čem vlastně spočívalo to nádherné dobrodružství?

Víte, bylo mi nějakých pětadvacet, v  LIKO-Su jsem pracoval rok a  klidně jsem kývl na to, že pojedu do Bratislavy a  vybuduju tam první zahraniční pobočku. Z  dnešního pohledu neuvěřitelná drzost, ale já to tak tehdy samozřejmě neviděl. Sice mělo logiku, že jsem Slovák a vystudoval jsem v Bratislavě stavební fakultu, věděl jsem, jaké produkty budu nabízet, ale o byznysu jako takovém jsem nevěděl lautr nic. A přesto jsme s mou kolegyní Natašou Lichnerovou, s níž jsme to nerozlučně táhli celou dobu a která odešla teprve tento rok ve svých téměř sedmdesáti letech na zasloužený odpočinek, pobočku do roka a do dne otvírali.

Zázrak?

Z  dnešního pohledu se to může i tak zdát. Nebyl internet, nic jste si nevygooglili, trh jste si museli doslova vyšlapat krůček po krůčku, trpělivě sbírat informace i zkušenosti. Ty jsme na začátku neměli žádné, ale vyvažovali jsme to ohromným nadšením a až buldočím pracovním nasazením. Učili jsme se metodou pokus-omyl, za pochodu, překážky jsme si nepřipouštěli. A to je podle mě jedna z věcí, co chybí začínajícím i zkušeným obchodníkům. Dnes je doba, která nahrává sedět a čekat, až dostanu poptávku, a poslat nabídku… Ale co dál? Tenkrát nám přálo i štěstí. Hlavně na lidi, kterými jsme se obklopili. Dopředu nás tlačilo zázemí mateřské firmy, rozvíjející se produkty, vizionářský přístup jejích majitelů. Nikdy nás nenechali na holičkách.

Měl jste v Bratislavě výhodu, že jste Slovák?

No, jak se to vezme. Žili jsme tehdy už nějaký rok s mou ženou, která je také Slovenka, na Moravě, takže to na mé slovenštině bylo znát a zpočátku mi to Slováci dávali „sežrat“. Buď to proměníte ve výhodu, nebo vás to diskvalifikuje. A mně se většinou podařilo to první. Když už zmiňuji rodinu, mám stejně staré manželství, jako je starý LIKO-S. Vůbec nebylo jednoduché skloubit osobní a pracovní život, když jsem domů jezdil pouze na víkendy. Ale i tyto překážky jsme překonali a za to patří mé ženě obrovský vděk.

Co vás ve slovenském byznysu nejvíc překvapilo?

Slovensko je víc emotivní, to jsem samozřejmě věděl, ale překvapilo mě, jak moc se emoce dotýkají i byznysu. A při hledání svých kolegů i v práci s nimi jsem poznal, že je rozdíl mezi Slovákem-mužem a Slovenkou-ženou. Podle mé zkušenosti jsou ženy větší bojovnice a mají větší tah na branku, jsou zodpovědnější. Mužské kolegy jsem musel hledat dlouho, než jsem našel ty pravé.

Začínali jste ve  dvou, kolik je vás dnes?

Dnes mám skvělý desetičlenný tým a k tomu externisty-montéry. Všichni jsou to zlatíčka, nesmírně pracovití, produktivní a jsem na ně pyšný. Za rok zrealizujeme 200 až 250 projektů, když se to přepočítá na pracovní dny, bavíme se o jednom projektu za den!

To vypadá jako skvěle sehraný orchestr. Podle jakých not hraje?

Snažím se své lidi naučit jednu věc, kterou jsem se musel učit i já sám – že to není o penězích, že zisk se nakonec dostaví, ale musíte mít svou práci rádi, cítit to srdcem… Po těch letech pociťuji pořád stejně to vzrušené mrazení, když mi přijde od klienta e-mail, že je s naší prací spokojený, že se to povedlo. A v tom je podle mě to kouzlo.

Co přinesl LIKO-S na Slovensko?

Podle mne především svou firemní filozofii a kulturu, hlavně to nás odlišuje od konkurence, protože kvalitní produkty by měli poskytovat všichni. Určujeme trendy, přicházíme neustále s něčím novým, jsme na slovenském trhu v mnoha směrech jakýmisi průkopníky. Troufám si říct, že neexistuje slovenská firma, která by měla tak sofistikovaně postavený vývoj svých produktů a tak širokou škálu nabídky i takové množství referencí.

Jaký úspěch vám udělal v poslední době radost?

Mám radost z každé zakázky, která se povede, i z té nejmenší. Pokud bych však měl jmenovat nějakou „třešničku na  dortu“, tak tou byla skutečnost, že jsme se podíleli na  realizaci kancelářských prostor pro bratislavskou společnost Profesia, které se staly absolutním vítězem soutěže o nejinspirativnější pracovní prostředí na Slovensku – Office roka 2017. Vznikly na základě projektu architekta Marka Rudohradského, který s naší bratislavskou pobočkou dlouhodobě spolupracuje.

Dovolte mi nakonec ještě osobní otázku. LIKO-S je rodinná firma, které se úspěšně daří řešit nástupnictví. Jak jste na tom v tomto směru vy?

Mému synovi Filipovi je dvacet a tváří se, že by chtěl ve firmě pracovat. Samozřejmě bych to uvítal, ale kdo ví…

 

Převzato z časopisu TRADE NEWS - číslo 09 2018 >>> http://antecom.cz/upload/tradenews/Trade_News_2018_09.pdf
Rozhovor vedla: Jana Jenšíková
Foto: LIKO-S

LIKO-SOffice rokaCZGBCAMSP